Jednou takhle před Vánoci v roce 2013 jsem seděla sama v obýváku na pohovce a měla jsem takovou tu protivnou holčičí náladu. Všechno bylo ten den špatně a já se pěkně rochnila v melancholii a sebelítosti. Jaký jsem to chudák, jak se o všechny starám a pečuji. Řeším provoz rodiny, kdekoho podporuju a  kdo se stará o mě? Kdyby mě tu neměli, tak jsou v háji, brblala jsem si pro sebe. Částečně naštvaně, že jsem na vše sama a částečně se zadostiučiněním, jak jsem nenahraditelná. Ještě jsem nebyla zcela rozhodnuta, zda se hodlám pořádně naštvat, nebo jestli budu plakat.

Ty jsi taková chudinka!

Utrousila suše a bez smilování dorůstající pubertální dcera k jedné mé vědomé kamarádce, když se jí ta jednou v emocionálním výlevu snažila vykreslit, jak těžký a nevděčný je její život. Když mi to později vyprávěla, nesmírně jsme se tomu smály. Jo dětičky jsou někdy pěkná zrcadélka.

Program stěžování si, role oběti, svalování viny na druhé, kritika, ironie, sarkasmus a sebelítost.

Tyto programy se u vás nemusí nutně projevit, ale jsou zkrátka součástí struktury vašeho rodu a je pravděpodobnější, že se s nimi setkáte při zátěžových situacích. Ten správný veletoč emocí a interakcí ale začíná tehdy, když se například žena přivdá do rodiny manžela, kde panují zase zcela jiné. Ani se nemusí pohádat o ten správný televizní program na večer. Bohatě stačí vzájemně odlišné emoční vzorce.

A tak jsem si na chvíli dovolila vstoupit do svých původních rodinných stínů a  pěkně se v nich koupala. Kosmetická bahenní směs ala stěžování si, role oběti a sebelítost. Fňuk fňuk! Všechno tu dělám já a nikdo se mi nevěnuje. Chtěla jsem v tom ještě nějakou dobu pokračovat, abych si to pořádně užila jenže ouha. Již v té době jsem měla velmi otevřené vnímání. Jakýkoli druh jasnozřivého vnímání (ano je víc možností) je velkým darem, ale někdy je to „trochu problém“. Proč? Protože

jasnozřivé vnímání nepřipustí fňukání.

Okamžitě jsem zachytila silnou a láskyplnou energii svých andělských průvodců. Někteří se tichounce a jemně smáli. Někteří andělé mají smích, který připomíná zvonky. Tento nádherný zvuk vám proniká přímo do srdce a nemůžete se tomu nijak bránit. Zkuste se rochnit v bahně, když vás oblažuje taková zvuková vibrace.

Miluj víc. Miluj víc naše drahá.

Vážně jsem se chtěla s nimi trochu dohadovat. To se jim to radí! Oni nemusí mýt nádobí a nic je nikdy nebolí. To je pane pohodička v těch jejich sférách. Jak jsem bublala, začínala jsem se sama usmívat. Ach jo tady už se jeden nemůže ani pořádně pohádat. Hádejte se s bytostí vyzařující čistou esenci lásky. To vážně nejde.

Andělské světlo pronikalo mými strukturami, jelikož jsem to dovolila. Andělé nikdy nejdou proti vaší svobodné vůli. Mohou vás podpořit jen tam, kam je pustí úroveň vašeho vědomí a záměry. Jako vždy jsem vnímala fyzický pocit příjemného tepla a bezpečí. Jako v peřince. Mé vibrace se v mžiku projasnily a bylo mi sděleno toto nádherné poselství.

Když Ti připadá, že se Ti nedostává dost lásky, pamatuj, že všechnu lásku světa máš v sobě.

Miluj víc. Miluj sebe víc. A láska pokvete všude, kam tvá noha vkročí.