Andělé všedního dne.

Jak se mnozí z nás probouzí do zcela nového světa, přichází také často pocity osamění a nepochopení. Máme dojem, že jsme zde se svým vnímáním a zážitky sami. Že lidé okolo nás si ničeho nevšímají a nám se zdá, že kráčíme v naprosto odlišném Vesmíru, než naši nejbližší, přátelé či kolegové. Ten kdo putuje již nějakou chvíli po své cestě duše, obvykle dříve či později začne svou osobní vibrací přitahovat do svého života spřízněné bytosti a přátele na odpovídající úrovni vědomí. Náhle je zde radost ze společného sdílení, můžeme mluvit o všem a ten druhý ví přesně, co máme na mysli.

Než k tomu dojde, ve chvílích, kdy máme dojem, že jsme zcela sami, nikdy tomu tak není. Kromě množství podporujících a milujících bytostí v jemně hmotných sférách, které jsou ve skutečnosti mnohem blíže, než tušíte, jsou zde i lidé, kterých jste si možná nikdy nevšimli. Soukromě jim říkám

Andělé všedního dne

Tito lidé dělají ty nejvšednější věci. Nepoutají pozornost vílími oděvy, cinkajícími symboly a přívěsky. Nešíří kolem sebe záři výjimečnosti. Jejich světlo svítí jemně a postupně ve vlnách prostupuje místa, kde byste andělské chóry nečekali. Na nádražích, v dílnách, autoopravnách či obchodech s potravinami.

Andělé všedního dne opravují boty, montují elektřinu, rozvážejí poštu a nebo vám podají balíček zpoza pultu s lahůdkami. Konají z vibrace napojení a láskyplného klidu. Jejich moudrost spatříte v jejich očích. Poznáte je, pokud se na chvíli zastavíte a dovolíte si vnímat srdcem. Dívat se jinak, než fyzickým zrakem. Tehdy uzříte pravou podstatu bytosti, kterou máte před sebou a ona uzří vás. Radost z nové úrovně propojení nebo jednoho krásného setkání potěší duši a zahřeje srdce.

Miluji taková setkání a poznání. Jednoho takového anděla jsem potkala, když jsem před lety pracovala ve velké mezinárodní firmě. Do oddělení dekoratérů jsme přijali nového kolegu. Starší svérázný pán měl na starosti údržbu a práci s elektřinou. Příliš toho nenamluvil, ale jeho energie byly pevné a stabilní. Zjevně byl velmi dobře ukotvený ve fyzické realitě a v očích mu chvílemi svítila jiskra skřítkovského šibalství a suchého humoru. Na poradách se jemně usmíval a pak si šel po své práci se štaflemi a nářadím. Hleděl si svého. Na první pohled byste řekli, že je to muž z lidu, který si udělá svou práci, doma něco kutí, dá si pivko a moc nehledí, kde co lítá.

Ale Andělé všedního dne jsou přeci muži a ženy z lidu! Jako my všichni.

Jednou jsem upravovala nový interiér a kolega pracoval tiše na vysokých štaflích blízko mě. Prohodili jsme přátelsky pár slov a také cosi o provozu a množství zákazníků. Podíval se na mě skoro ledabyle a vědom si naprosto přesně, jakou duši má před sebou, prohlásil suše cosi o energiích návštěvníků obchodního domu. U toho dále montoval dráty, jakoby se nechumelilo. Věděla jsem jistě, že to není pouhý žert, ale zcela vědomé konstatování. Podívala jsem se na něj pozorněji. Usmáli jsme se na sebe s tím, že víme, kdo je kdo. Když jsme se setkali pracovně příště, bylo během několika vteřin jasné, že si můžeme povídat zcela otevřeně.

Tento pán již mnoho let komunikoval se svým andělem. I když on jí říkal Anděla, vnímal svého průvodce totiž v ženské podobě. Procestoval mnoho zemí a jeho moudrost byla zřejmá a též velmi neokázalá. S ohledem na své skřítkovské struktury též oplýval velmi svérázným humorem. Skutečnost, že vlastně vyrostl jen mezi ženami, popsal tak, že byl vychován mezi menstruačními vložkami.

Mezi řečí jsem se dozvěděla, že polední přestávky využívá k tomu, že jde především ven z budovy, aby mohl čerpat energii ze slunečních paprsků, jelikož pobyt pod zářivkami a v klimatizovaných prostorách není samozřejmě žádná zdravotní hitparáda. Komunikoval s Měsícem. Vnímal živly. Již jen svou pouhou přítomností šířil energie klidu a pohody. A to byl prosím náš pan elektrikář!

Andělé všedního dne jsou všude mezi námi. Stačí jen být pozorný. Možná právě v této chvíli takový anděl stojí za vámi ve frontě na kávu nebo si přisedl na lavičce v parku. Možná vám přijede opravit pračku. Stojí za to si všímat druhých lidí a vnímat srdcem.

Přeji nám všem, abychom každý den potkali alespoň jednoho anděla všedního dne. Nebo byli tím andělem my sami! Když si budeme vzájemně anděly, nikdo se nebude cítit sám.

Mou vášní a posláním je v lidech probouzet a posilovat jejich světlo. Jsem průvodkyní duše na cestě k vnitřní harmonii a síle. Mou cestu si můžete přečíst zde >>